Jak dosáhnout efektivního celoškolního přístupu k digitálním nástrojům ve vzdělávání?

Picture: Wavebreakmedia/Images @ Shutterstock.com

Odvádí všudypřítomné přístroje pozornost studentů? Hrozí školám, že se z nich stanou výkladní skříní technologií?

Tyto a mnohé jiné problémy jsou na každodenním pořádku. Existují argumenty pro i proti změnám, které každý den vidíme, podložené výzkumy, názorů a zejména zkušenostmi každého člověk z dob, kdy chodil do školy. Sám jsem byl svědkem i účastníkem mnoha diskusí o začleňování digitálních nástrojů do škol.

Odpověď na otázku v titulku se může zdát paradoxní: Aby školy přežily, musí zůstat otevřené světu a zavádět nové nástroje a metody. Školy již nemohou existovat mimo realitu. Naši studenti vnášejí každý den do třídy vnější svět a vše záleží na strategii učitele. Má-li být jakýkoli projekt úspěšný, musí sestávat ze tří částí: plánování, experimentování a diseminace. Plánování začlenění digitálních nástrojů je úkol s mnoha proměnnými, proto je důležité experimentovat, dělat chyby – učit se!

Různí učitelé, různé pohledy

Při plánování jakéhokoli projektu nám ještě před jeho realizací musí být jasné, jaké lidské zdroje máme k dispozici. Podle mého názoru lze učitele rozdělit do tří skupin podle toho, jak ve vztahu k digitálním technologiím pokročili a jakým způsobem tím pádem reagují na nové výzvy:

A: Tohle by mohlo být užitečné, vyzkouším to!
B: Měl bych se tím zabývat, ale teď to není důležité!
C: Teď nemám čas se tím zabývat a za rok už bude vývoj zase dál!

Proto by mělo velkoplošnému zavedení určitého postupu předcházet období vyhrazené pro experimentování, aby mohli učitelé ze skupiny A celý proces ověřit. Takto je možné rázně postupovat a experimentovat s menší, motivovanou skupinou, aniž bychom se museli obávat neúspěchu, a získat cenné údaje pro další rozšiřování projektu. Důležité je provést reflexi zlepšení studentů v jednotlivých oblastech vzdělávání, jak je popisují oni sami.

Další krok, tedy šíření projektu (tzv. diseminace), se týká učitelů ze skupiny B, které budou podporovat experimentátoři zapojení do předchozí fáze. Skupina „pionýrů“ může ostatní snáze motivovat, bude nové skupině sloužit jako příklad a může jí pomáhat.

Méně ochotní učitelé ze skupiny C se k probíhajícímu procesu mohou či nemusí připojit, jelikož v této chvíli již studenti zapojení do projektu budou společně s ostatními učiteli s jeho implementací pomáhat.

Jak postupovat?

Předkládám svůj pohled na zavádění digitálních nástrojů do školy smysluplným způsobem:

  • Výběr metodiky: Především je nezbytné, aby učitelé skutečně tuto potřebu pociťovali. Musí chápat, že dosud používané metody již nejsou dostačující a vhodnou reakcí na aktuální situaci jsou metody aktivnější a více zaměřené na studenty, jako např. převrácená třída, projektové učení apod.
  • Výběr obsahu: Na trhu je k dispozici množství obsahu, který je však příliš finančně nákladný, nebo je nabízen zdarma, ale má nízkou kvalitu. Učitelé si proto musejí vymýšlet vlastní programy, přizpůsobovat je své situaci a vytvářet multimediální prezentace, které odpovídají specifickým potřebám jejich studentů. V prvních fázích by učitelé neměli střídat příliš mnoho nástrojů, ale raději v průběhu práce další postupně přidávat.
  • Výběr zařízení: Nejlepší zařízení jsou taková, které lze využít na všechny typy akademických úkolů, tedy s klávesnicí, dotykovou obrazovkou o velikosti minimálně 10&rdquo a ideálně také s digitálním perem. Tyto prvky na realizaci většiny aktivit postačí.
  • Princip nakažlivosti: Ze své zkušenosti mohu říci, že nejlepším způsobem, jak zavést do školy inovace, je „nákaza“. Učitel, který experimentoval, neuspěl a poučil se, je pro všechny ostatní nejlepším příkladem. Reálný příklad vždy funguje nejlépe!

Luis Fernandes je ředitelem školy a jeho vášní je vzdělávání a technologie. Jako učitel (1991) a jako ředitel školy (od roku 1997) měl možnost vést několik projektů, jejichž smyslem bylo zavádět pro studenty a učitele do škol inovace a IKT. Projekty získaly místní i mezinárodní ceny, mezi něž patří i formální ocenění firmy Microsoft Freixo School Cluster pro inovativní školu (v letech 2012–2016). Luis je kvalifikovaným učitelem a má také dva magisterské tituly v oborech tvorba vzdělávacího plánu a řízení školy. Je certifikovaným školitelem pedagogů a pravidelně vystupuje na konferencích a workshopech. Je také členem řady poradních sborů a pracovních skupin zaměřených na využívání technologií ve vzdělávání.