Spolupráce v rámci vzdělávacích systémů může nabývat různých podob – od vytváření sítí kontaktů po formalizovanější seskupování škol. „Vytváření sítí kontaktů“ spočívá mimo jiné v tom, že se učitelé a další pracovníci škol scházejí a diskutují spolu o nápadech a správné praxi v určitých oblastech, nebo ve vzájemném sdílení zdrojů, ze kterých mají prospěch jednotlivé školy a komunity. „Seskupování“ bývá formálnější uskupení několika škol v jednom městě či regionu, které mají společnou vizi a procesy rozvoje a rozhodování. Zástupci škol se scházejí a sdílí spolu zdroje nebo spolupracují na větších iniciativách, které jsou prospěšné pro jednotlivé školy i pro region jako celek.
Na základě úspěšných iniciativ v členských státech bylo prokázáno, že tento způsob práce je velmi přínosný v těchto oblastech:
- usnadnění přechodů mezi jednotlivými úrovněmi vzdělávání (např. z předškolního vzdělávání a péče do primárního vzdělávání, z primárního do sekundárního vzdělávání, a to včetně odborného vzdělávání a přípravy),
- kontinuita podpory žáků napříč školami/regionem a po celou dobu vzdělávání žáka,
- poskytování podpory žákům (např. multidisciplinární týmy, které jsou schopny koordinovaným způsobem uplatňovat několik přístupů),
- zapojení rodičů a
- školení učitelů a především soustavný profesní rozvoj učitelů.
Všechny výše jmenované přínosy mohou přispět k předcházení předčasným odchodům ze vzdělávání.
Zkušenost z členských států ukazuje, že spolupráce mezi školami lze snáze dosáhnout, pokud jsou do ní zapojeny a podporují ji místní a státní orgány, dle podmínek v daném státě.
I v centralizovaných systémech mohou místní orgány poskytovat dodatečnou pomoc při řešení rodinných a sociálních problémů, které mladé lidi vedou k předčasnému odchodu ze vzdělávání, například prací v terénu zacílenou na žáky mimo školní prostředí. Státní orgány mohou k tomuto úsilí přispívat tím, že budou podporovat a umožňovat regionální/místní spolupráci a přidělovat finanční prostředky iniciativám. Celostátní a místní orgány odpovědné za oblast školství mají rovněž předpoklady k jednání s jinými státními orgány a službami s cílem zajistit harmonizaci politik věnujících se předčasným odchodům ze vzdělávání.
Příklad seskupování škol: Portugalsko
V Portugalsku proběhla rozsáhlá reorganizace školního systému zaměřená na řešení geografických rozdílů mezi venkovskými oblastmi (kde se nachází mnoho malých a izolovaných škol) a městy (kde jsou školy často přeplněné). Reorganizace měla zlepšit výsledky studie PISA 2000 a řešit problémy, které přispívají k vysoké míře nedokončení školní docházky. Reorganizace vedla k zavedení sítě „seskupení škol“, v němž se slučuje několik škol (různých úrovní – od předškolního vzdělávání a péče po sekundární vzdělávání), a to v rámci jediného vzdělávacího projektu a pod vedením jednoho hlavního vedoucího pracovníka. Součástí takového seskupení může být pět až deset předškolních zařízení a základních škol, na něž navazují nižší střední školy a jedna vyšší střední škola. V současnosti je v provozu 811 seskupení a středních škol, které nejsou součástí skupiny.
Evropská komise, pracovní skupina pro školní politiku, Early school leaving Country focus workshop: School governance and collaborative practices, Portugalsko, 11.–14. listopad 2014.
Více informací:
Bennet, B., A. Daughtrey, a A. Wieder, Collaboration: Closing the Effective Teaching Gap, Center for Teaching Quality, Carrboro, Severní Karolína, 2009.
MacNeil, J., School- and Cluster-based Teacher Professional Development: Bringing Teacher Learning to the Schools, Working Paper #1, US AID, Washington, D.C., 2004.
Další literatura:
Lock, A., Clustering together to advance school improvement: working together in peer support with an external colleague: Full Report, National College for Leadership of Schools and Children’s Services, Nottingham, Spojené království, 2011.
