Jak chápat a řešit předčasné odchody ze vzdělávání na školní a místní úrovni

Předčasný odchod ze vzdělávání je komplexním, dynamickým a mnohovrstevnatým fenoménem, jehož příčinou je kombinace osobních, sociálních, ekonomických, vzdělávacích a rodinných faktorů, velmi často spojených se sociálně-ekonomickým znevýhodněním. Zřídka jde o náhlé rozhodnutí, většinou je to viditelný následek dlouhého procesu slabých výsledků a postupné ztráty zájmu o vzdělávání.

Mladí lidé předčasně opouštějí vzdělávání z různých důvodů, které jsou vysoce individuální. Někteří předčasně odejdou, protože se potýkají s osobními či rodinnými problémy, jiní z důvodu zdravotních nebo emočních potíží, někteří jsou se školním vzděláváním nespokojení – například osnovy a učební metody nemusí odpovídat jejich potřebám, mohou mít špatné vztahy s učiteli nebo spolužáky, mohou být obětí šikany nebo může ve škole panovat negativní prostředí. Zdá se však, že k předčasným odchodům ze vzdělávání dochází podle určitý vzorců, přičemž někteří mladí lidé jsou ohroženi více. Je pravděpodobnější, že ze vzdělávání předčasně odejdou osoby pocházející ze sociálně znevýhodněných prostředí (např. domácností bez zaměstnaných členů, rodin s nízkou úrovní vzdělání, rodin s rodičem samoživitelem nebo domácností, kde dochází ke stresovým situacím), z méně stabilních skupin (např. děti se speciálními vzdělávacími potřebami nebo mladistvé matky) nebo z prostředí menšin nebo migrantů. Dále jsou více ohroženi chlapci než děvčata.

Vzhledem ke složité povaze této problematiky musí předčasné odchody ze vzdělávání řešit škola ve spolupráci se všemi relevantními aktéry. Ke snížení míry předčasných odchodů ze vzdělávání a podpoře vzdělávacích úspěchů všech žáků je zapotřebí „celostní přístup“. Významnou roli při řešení znevýhodnění v oblasti vzdělávání a prevenci nedokončení vzdělání hrají všichni školní aktéři (vedoucí pracovníci škol, pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci, žáci, rodiče a rodiny) a externí zúčastněné strany z oblasti vzdělávání i mimo ni. Všichni aktéři mají povinnost vynaložit společné úsilí založené na soudržnosti a spolupráci a na multidisciplinaritě a diferenciaci. Jedná se o ekologický pohled na školu jako na multidimenzionální interaktivní systém, který se dokáže učit a měnit. Pozornost by měla být uceleně věnována všem oblastem školního života, a to s cílem podporovat změnu, což rovněž vyžaduje, aby při výuce, učení a v každodenním životě ve škole docházelo k zohledňování potřeb všech (žáků, zaměstnanců i širší komunity).