3. Podpora účastníků vzdělávání
Účastník vzdělávání a jeho potřeby by měli být středem vzdělávání. Škola by měla všem účastníkům vzdělávání zajistit prostředí, které vyhovuje jejich rozmanitosti, bude maximalizovat jejich vzdělávací potenciál, a které odpovídá jejich vzdělávacím potřebám. Všichni účastníci vzdělávání mají nárok na náležité učební osnovy, které budou vhodné pro účely hodnocení, „rovné“ a oceněné možnosti vzdělávání a pedagogické praktiky, které uznávají a splňují různé schopnosti. Kvalita vzdělávání by měla být spíše zaměřena tak, aby vyhovovala účastníkům vzdělávání, než aby museli oni vyhovovat stávajícímu systému. To by mělo zajistit, že se zapojí do vzdělávacího procesu a budou mít před sebou jasný cíl jejich studií a podnět, aby ve škole zůstali.
Shutterstock.com
Je důležité, aby možné problémy s učením byly zjištěny již během vzdělávání a péče v raném věku a aby byla odpovídající podpora zajištěna ještě před nástupem dětí do školy. Školy by měly být schopny rychle zjistit problémy nebo první známky rezignace a být připraveny a vybaveny na reakci. Měl by být přijat rámec podpory sestávající z široké škály rozdílných podpůrných opatření pro různé skupiny účastníků vzdělávání. Mohou být určeny tři stupně zásahu:
- základní podpora – pro všechny studenty
- cílená podpora – pro skupiny studentů spadající do střední úrovně rizika nebo potřeby
- individuální podpora – intenzivní zásah při riziku nebo potřebě trvalé nebo extrémně vysoké úrovně
Rámec podpory pro účastníky vzdělávání by měl být celostní a komplexní a měl by řešit všechny rozměry života účastníka vzdělávání, tj. akademický, emocionální, z hlediska poradenství, zdravotní atd. Měl by pomáhat budovat důvěru, citové vazby a motivaci ke vzdělávání. Měl by být poskytován inkluzivním způsobem, být opatrný na stigmatizaci, pokud se zaměřuje pouze na ohrožené žáky, a to zejména v případě, kdy zvýšená pozornost vychází z přístupu k nedostatku.
Cílený a individuální zásah u ohrožených účastníků vzdělávání bude efektivnější, pokud bude proveden víceoborovými týmy na školách nebo přivedením externích odborníků do škol, a se zapojením všech, kdo mají na účastníky vzdělávání vliv, tj. rodinnými příslušníky, sourozenci nebo dobrovolníky. Vytvoření individuálního plánu podpory, dohodnutého s účastníkem vzdělávání a jeho/její rodinou, který stanoví jasné a dosažitelné cíle, může být velmi užitečné jak pro monitorování, tak řešení problémů.
Příklad diverzifikovaného (třístupňového) systému podpory pro účastníky vzdělávání: Finsko:
Finský základní vzdělávací systém vychází z filozofie začlenění na dlouhou dobu. Základní vzdělání je stejné pro všechny. Neexistuje zde žádné dělení, ale děti jsou podporovány individuálně tak, aby mohly úspěšně zakončit své základní vzdělání. Změny v Národnímu kurikulu pro základní vzdělávání (National Core Curricula) (2010) zahrnují nový systematický způsob organizace podpory. Důraz je kladen na co možná nejranější podporu s cílem zabránit vzniku a růstu problémů.
Podpora růstu, učení a školní docházky je rozdělena do tří kategorií: podpora obecná, intenzivnější a speciální.
Na obecnou podporu má nárok každý. Jedná se o přirozenou součást každodenního procesu výuky a učení. Intenzivnější podpora a speciální podpora jsou založeny na pečlivém posouzení a dlouhodobém plánování v týmech složených z různých odborníků a na individuálních studijních plánech pro žáky.
Pokud obecná podpora nestačí, provede se v rámci skupiny odborníků pečujících o blaho žáků pedagogické posouzení a je vytvořen plán pro intenzivnější podporu. Poté je pro žáka sestaven studijní plán.
Pokud intenzivnější podpora nestačí, vydají se nová a rozsáhlejší pedagogická prohlášení o daném žákovi. Poskytovatel vzdělávání shromáždí informace od učitelů a ze skupiny odborníků pečujících o blaho žáků. Na základě těchto informací učiní poskytovatel vzdělávání oficiální rozhodnutí o speciální podpoře. Po tomto rozhodnutí je pro žáka sestaven individuální plán vzdělávání.
Zjistěte více:
Downes, 2011, Multi/Interdisciplinary Teams for Early School Leaving Prevention: Developing a European strategy Informed by International Evidence and Research (Multi/interdisciplinární týmy pro prevenci předčasných odchodů ze vzdělávání: rozvoj evropské strategie na základě informací z mezinárodní evidence a průzkumu), vědecká práce sítě NESET
ECORYS, Preventing early school leaving in Europe: Lessons learned from second chance education, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 2014.
Eurydice and Cedefop, Tackling Early Leaving from Education and Training in Europe: Strategies, Policies and Measures, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 2014.
Nouwen, W., Clycq, N., Braspenningx, M., and Timmerman, C., Cross-case Analyses of School-based Prevention and Intervention Measures, Project Paper 6, RESl.eu Project, Centre for Migration and Intercultural Studies, University of Antwerp, 2016.
Additional reading:
Dynarski, M., Clarke, L., Cobb, B., Finn, J., Rumberger, R., and Smink, J., Dropout prevention: A practice guide, National Center for Education Evaluation and Regional Assistance, Institute of Education Sciences, U.S. Department of Education, Washington, D.C., 2008.
Lamb, S, Markussen, E, Teese, R, Sandberg, N, Polesel, J (eds.) School Dropout and Completion: International comparative studies in theory and policy, Springer, Dordrecht-Heidelberg-London New York, 2011.
Rumberger, R.W. ‘Why students drop out of school’, in Gary Orfield (Ed.), Dropouts in America: Confronting the graduation rate crisis (pp.131-155), Harvard Education Press, Cambridge, MA, 2004.
Rumberger, R.W., and Lim, S. Why students drop out of school: A review of 25 years of research, California Dropout Research Project, UC Santa Barbara, 2008.
